Jdi na obsah Jdi na menu
 

MŮJ  NÁZOR  NA  ONKOLOGII  A CHEMOTERAPII

V poslední době se mi denně ozývá čím dál více lidi s onkologickým onemocněním. Z  přednášky pana primáře víme, že dle výzkumu se v současné době potká s onkologickým onemocněním každý 3 až 4 člověk a předpokládá se další nárůst - v roce 2020 se s tímto onemocněním má potkat už každý druhý člověk.

Když vám lékař diagnostikuje onkologii, co vám řekne? Vaše ► jediná šance je chemoterapie, která je jedinou možností, jak si můžete prodloužit život. Vůbec ho nezajímá, jak žijete, co jíte, jak myslíte....Zajímá ho jen váš souhlas k chemoterapii. 

Váš lékař vám vlastně přímo řekne, že jste na konci a věnuje vám  chemoterapii, která v mnoha případech vezme naději. Doktor, který složil Hippokratovu přísahu, že bude pomáhat lidem, se vůbec nezajímá o to, co ve svém životě děláte špatně a co byste měli změnit. Jediné, co vyřkne je to, že chemoterapie je jediná záchrana k dalšímu životu a přitom vůbec neví, zda říká pravdu nebo lež... Vždyť přece před chemoterapií ani lékař nemůže vědět, jak to po ní dopadne.

Bohužel, většina lidí doktorům věří každé slovo, proto také uvěří i tomu, že nemají bez chemoterapie či ozařování žádnou šanci na život. Moje máma také uvěřila, že její jediná záchrana je chemoterapie a bude žít dalších 20 let. 

Bojovala 18 měsíců a posledních 6 měsíců ve velkých bolestech. Před smrtí ji lékař řekl přímo do očí: "Máte možnost si vybrat. Buď umřete doma nebo v nemocnici..." Byl to pro ní šok, protože uvěřila, že chemoterapie je jediná její záchrana na život a najednou si měla vybrat, kde má umřít. Nakonec jí lékař milosrdně pár hodin před smrtí uvedl do umělého spánku, aby netrpěla krutou bolestí.

Strach je to to nejhorší, co nás může potkat. Lékař vás vyděsí, dostane vás na kolena a pak vám podá "záchranný kruh" v podobě chemoterapie, která ničí jak nemocné tak zdravé buňky. 

Říkám upřímně - než-li žít 18 měsíců v takovém stavu, jako žila moje máma, tak raději budu žít pouze 2 měsíce a budu se snažit si je pořádně užít... a ještě mám šanci se z toho dostat.

Co je cílem chemoterapie?

Chemoterapie prodlouží život nemocnému člověku s tím, že mu bude na konci života špatně (někdy velmi špatně) až do doby, kdy to již jeho tělo nevydrží a umře na onkologii nebo na něco jiného, protože bude mít zničenou imunitu.

Začátek špatné cesty.

Jestliže často v sobě hromadíme vztek, hněv, strach, lítost, závist, nenávist..., jsme na přímé cestě k onkologickému onemocnění, protože i negativní emoce zakyselují organismus a dnes již víme, že každá nemoc, natož rakovina, potřebuje ke svému životu kyselé prostředí. 

Kyselé prostředí v těle způsobuje špatný životní styl:

  • špatná strava
  • život bez pohybu
  • negativní myšlení a stresy

Zajímá se lékař například o to, co jíte?

NE!

Jaká je strava v nemocnici pro člověka s rakovinou?

K snídani rohlík, marmeláda, jogurt. K obědu maso, brambory. K večeři rohlík a tavený sýr. Všichni víme, že bílé pečivo, tavené sýry atd. je to to první, co musíme z jídelníčku vyřadit.

Máme na výběr?

Každý by měl dostat právo volby, ale doktoři vám možnost výběru nedají. Nejdříve vás vyděsí informacemi, že nemáte šanci a pokud požádáte o čas na rozmyšlenou, ihned se rozčílí a vysvětlí, že žádný čas nemáte. Prostě musíte hned na chemoterapii, jinak umřete v bolestech. Moje máma na chemoterapii hned šla a přesto ve strašných bolestech umírala.

Tímto způsobem vás donutí udělat přesně to, co chtějí. Nedostanete žádnou šanci přemýšlet. Proto se většina lidí rozhodne pro chemo či ozařování, protože většina pacientů dostane strach. Strach, že umře v bolestech a strach, že si odmítnutím poštve proti sobě lékaře. Většina lidí dostane strach udělat cokoliv jiného, než řekne lékař. Lékař, který má poslání pomáhat lidem. 

Každý je ale zodpovědný sám za sebe. 

Je to váš život! Vy se musíte rozhodnout a vy musíte vědět, co uděláte. Vy máte poslední slovo a Vy musíte vědět, co chcete.

Rakovina nikdy nepřichází ze dne na den. Nejdříve přicházejí drobnější upozornění, ale ty většinou neposloucháme a potlačíme je práškem a jedeme dál ve stejných kolejích. BOHUŽEL, NASTALA DOBA, KDY NÁM JE PREVENCE UKRADENÁ, HLAVNĚ ABYCHOM VŠE STÍHALI, VŠE ZVLÁDALI A SIGNÁLY TĚLA NEPOSLOUCHÁME....A nedej Bože ještě změna myšlení... Jakmile někoho potká toto onemocnění, většina lidí si i nadále nechce připustit, že něco dělají špatně a nakonec k LÉKAŘŮM ČI K PORADCŮM PŘICHÁZEJÍ POZDĚ. 

Co jsou to špatné koleje? 

  • Například to, že mám práci, která mě ničí a mám k ní odpor.
  • Žiji s partnerem, se kterým být nechci, ale  z nějakého důvodu se bojím ho opustit.
  • Mám kolem sebe lidi, se kterými nechci být, ale musím.....
  • Neustále na něco nebo na někoho nadávám a pomlouvám, závidím a kritizuji
  • atd.

a do takového každodenního stresu si chodím kupovat do supermarketu párky, rohlíky, mléko, koblihy.... a neustále se lituji, jak jsem vlastně velký chudák a jak mě nikdo nechápe nebo si zapnu zprávy na jednom, pak na druhém programu a další dvě hodiny se rozčiluji. 

Že takhle žije většina lidí?

Ano, právě proto je čím dál tím více nemocí ohrožující život. Ale na začátku jsou vždy různé příznaky, které nás varují, ale které většinou neposloucháme.

Co tedy způsobuje vážné onemocnění?

1.) Jednorázový silný stresový šok, který hluboce zasáhne a který v sobě nevyřešíme

2.) Dlouhodobý stres, trápení, vztek, zloba, odpor, závist...

Ve zdravém psychickém i fyzickém těle nemají paraziti vhodné prostředí pro svůj život. Spouštěčem tedy, dle mého názoru, není mikrobiologie, ale stres a negativní emoce (psychika).

Stres a negativní emoce silně oslabují imunitní systém, který pak nemá sílu vše uhlídat a nastává jednoduchý, ale postupný, proces rozmnožování onkovirů a dalších  patogenů

Má nemocný člověk právo volby?

Ano, má... Vždy a ve všem máme možnost volby

První možnost - Zůstat, bojovat a neudělat žádnou změnu. 

Nepřipustím si, že něco ve svém životě dělám špatně. Začnu se svou nemocí bojovat, protože musím a je prakticky jedno, zda s chemoterapií nebo bez ní. Bohužel, tuto možnost si vybere většina lidí, protože je to jednodušší. EGO nám totiž nedovolí si připustit, že něco děláme špatně a že také máme i špatné vlastnosti.

Druhá možnost - Nemoc přijmout a začít řešit:

Smířím se se svou nemocí (stejně si za ní může každý sám, když zanedbal celkovou prevenci - fyzickou i psychickou) a začnu řešit, protože chci:

  • Je třeba si uvědomit, co chci a něco pro to udělat
  • Uznat vlastní chyby a odpustit si (to je myslím to nejtěžší pro většinu lidí).
  • Dále je třeba odpustit všem, kteří mi ublížili (i to je těžké, ale možné)
  • Také je třeba změnit to, co se změnit dá a přijmout nebo opustit to, co se změnit nedá.

Zkráceně to znamená:

Začít žít znovu a jinak - radostněji, s pokorou a s láskou. S láskou k sobě i k ostatním. Být vděčný za každý den i za každý hezký okamžik, který si běžně ani neuvědomujeme, protože většinou všechno bereme jako samozřejmost. Velmi známý citát vystihuje vše potřebné:

Každý den žij tak, jako by to byl tvůj poslední den v životě.

LÉČBA  RAKOVINY

1.) Odstranit příčiny nemocí

  • vyčistit hlavu od negativních emocí - změna myšlení a změna všeho, co dělám špatně
  • vyčistit tělo od patogenů - detoxikace
  • změna stravy a životního stylu

2.) Podpořit imunitní systém

Nikomu nedoporučuji odmítat lékařskou léčbu. Naopak, vždy klientům říkám, že je nutné zůstat v kontaktu s lékařem nebo dle potíží  lékaře doporučím

Pokud si ale někdo myslí a věří, že mu chemoterapie či ozařování pomůže, tak ať ji podstoupí. Rozhodnutí je na každém z nás.

Já chemoterapii nevěřím!

Ozařování možná a jen někdy...

► Můj příběh