Jdi na obsah Jdi na menu
 

VIRY  PŘENÁŠENÉ  KOMÁRY

komar.jpg

"Ťahyňa" - Tahyna virus (TAHV)

Rok 1958 - v Evropě virus TAHV prvně izolovali V. Bárdoš a V. Danielová z komárů Aedes caspius a Aedes vexans na lokalitě poblíž slovenské obce Ťahyňa, po níž byl virus pojmenován. A jak se ukázalo, šlo o vůbec první komáry přenosný virus napadající obratlovce, patřící k bunyavirům atigenní kalifornské skupiny (která je s výjimkou Antarktidy a Austrálie dnes (rozšířena po všech světadílech), zachycený ve střední Evropě.

Rok 1960 - V. Bárdoš, primář interního oddělení valtické nemocnice F. Sluka na jihu Moravy opakovaně sérologicky vyšetřil několik pacientů s horečnatými stavy nejasného původu. Podařilo se jim prokázat, že pů­vod­cem onemocnění je málo známý virus zvaný „ťahyňa" - Tahyna virus (TAHV). Potvrzený důkaz byl podán o několik let později, kdy byl tento virus izolován i z krve jiných pacientů a nemoc byla popsána v literatuře jako „valtická horečka“. 

Rok 1963 - řada případů valtické horečky zdokumentována na Slo­vensku i na Moravě.

Rok 1976 - tento virus už stál za 15% případů letních onemocnění dětí v České republice (odborná literatura Hubá­lek a kolektiv). Je tedy neuvěřitelné, že v 80. - 90. letech lidé s horečnatým onemocněním přestali být s tímto virem vyšetřováni.

Rok 2011 - protože se TAHV vyskytuje v celé řadě zemí, začali se zajímat vědci jedné laboratoře o genomové sekvence divokého typu TAHV shromažďova­ného od komárů po dobu 26 let. Získaná data naznačují, že jedna vakcína by mohla generovat re­akce neutralizační protilátky, po­skytující ochranu proti pato­genům skupiny kalifornské encefalitidy (CEV) z široké geografické ob­lasti.

Virus "ťahyňa" patří do skupiny virů kalifornské encefalitidy. Projevy:

  • horečky
  • bolesti hlavy a končetin
  • nechutenství
  • záněty hrtanu a očních spojivek
  • někdy i podráždění mozkových plen

V ČR se přírodní ohniska TAHV nacházejí na

  • jižní Moravě
  • Ostravsku
  • v povodí Ohře
  • podél Labe
  • dolním toku Vltavy

V ČR řada lidí může, aniž by si to vůbec uvědomovala, valtickou horečku prodělat, přičemž jejich zdravotní potíže nejasného, či mylně dia­gnostikovaného původu, mohou být důsledkem infekce přenášené komáry. 

Za hlavní přenašeče viru ťahyňa na území České republiky jsou označováni ko­máři rodu Aedes (tento rod je v současné době označován i za přenašeče viru zika). Konkrétně tyto tři druhy: 

  • Ae­des vexans - (z řeckého aedes = odporný, protivný a latinského vexare = trápit, poranit) komár záplavový či útočný je převážně letním dru­hem, ale i na konci jara bývá celkem hojný. Na Břeclavsku patří k nejdůležitějším původcům komá­řích kalamit. Oplozené samičky se rozletují do širokého okolí, přičemž od líhnišť se vzdalují až ne­uvěřitelných 10 km a velmi často zaletují do okolních obcí. Člověka napadají agresivně především za vlhkého počasí, ve stínu i za dne.
  • Ades cinereus (latinsky cinereus = šedý) kalamitní druh komárů jižní Moravy. Dospělý komár je poměrně drobný, zato však neodbytné samičky napadají člověka velmi agresivně, a to i ve dne.
  • Aedes cantans - (latinsky cantans = zpívající) Komár obecný patří mezi poměrně velké druhy. Samičky napadají člověka v lese i ve dne, navečer mohou zaletovat částečně mimo les, ale v mnohem menší míře než druhy předchozí.

U těchto komárů se virus TAHV přenáší transovariálně i sexuálně, což mu zaručuje dlouhé přetrvá­vání v ohnisku. Hostiteli viru jsou především příslušníci řádu: 

  • zajícovití
  • ježci
  • malí hlodavci
  • příležitostně i netopýři.

Protilátky byly deteko­vány u 

  • masožravců
  • skotu
  • jelenů
  • domácích prasat
  • divokých kanců
  • a příle­žitostně u ptáků

Virus "západonilské horečky", zvaný West Nile virus (WNV)

je nejrozšířenějším členem čeledi Flaviviridae ze skupiny virů japonské encefalitidy. Existují linie, jejichž kmeny se vyskytují v Africe, EvropěIndii, Austrálii (subtyp Kunjin) i Americe.

Rok 1937 - prvně byl WNV izolován u ženy v západonilské oblasti Ugandy

Rok 1953 - byl pak zjištěn u ptáků v oblasti delty Nilu

Rok 1997 - byl objeven virulentnější kmen, který způsoboval smrt ptáků následkem encefalitidy a paralýzy, do té doby se mělo za to, že ptáky ne­hubí.

V rámci Evropy byl virus pak zjištěn v: 

  • jižním Rusku, Ukrajině, Moldávii, Bělorusku
  • Rumun­sku
  • Francii
  • Španělsku
  • Portugalsku
  • Maďarsku
  • Slovensku a v České republice 

U nás bylo obje­veno přírodní ohnisko u Lanžhota, kde je situováno na levém břehu Dyje naproti rakouské obci Rabensburg a u rybníka Nesyt u Valtic blízko Břeclavi.

Rok 1997 v ČR - Během studie prováděné na Břeclavsku po povodních v roce 1997 byla prvně zjištěna akutní infekce WNV u 2 dospělých a 2 dět­ských pacientů, přičemž u 12 z celkem 600 vyšetřených zdejších obyvatel byly nale­zeny specifické protilátky. Jednalo se o první důkaz lidských případů onemocnění západonilskou horeč­kou ve střední Ev­ropě.

Virus WNV se přenáší štípnutím komára, možná je také infekce aerosolem, transfuzí krve, transplantací orgánů, uvádí se i přenos kontaktem s infikovanými zvířaty, jejich krví či jinými tká­němi, výjimečně dochází k přenosu skrze placentu z matky na plod.

V ČR, ale i ve Spojených státech, je nejčastějším přenašečem komár Culex pipiens - komár pisklavý. Lidské onemocnění způsobené virem WNV je v angličtině nazý­váno West Nile fever (WNF). Inkubační doba je obvykle 3 až 6 dní.

Charakteristicka 

  • prudký nástup horečky trvající 3 až 5 dní
  • bolesti hlavy a v krku
  • bolesti pohybového aparátu
  • vy­rážka na trupu a končetinách
  • únava
  • ne­chutenství
  • nutkání ke zvracení, bolesti břicha
  • někdy i průjem
  • asi u 15% se objevuje zánět jater, slinivky  či srdečního svalu.
  • někdy meningitida (zánět blan obklopujících mozek) nebo encefalitida (zánět mozku)

Uzdravení u dětí bývá rychlé, ale u dospělých je dlouhodobá slabost a bolestí svalů. Úmrtnost u tohoto onemocnění v ČR podle starších statistik dosahuje 5-10%, přičemž ohrožuje především pacienty ve věku nad šedesát let. Vi­rem západonilské horečky se nakazil v roce 2007 i herec Pavel Nový (nejširší veřejnosti známý jako zvukař Pepa z filmové komedie S tebou mě baví svět). Ten si virus údajně přivezl z dovolené na Kypru. Nemoc se u něho projevila zánětem mozku, na následky onemocnění ochrnul a v rehabilitačním ústavu v Kladrubech se učil znovu chodit.

Hlavní sezóna výskytu západonilské horečky v mírném pásu se omezuje na období od července do října, s maximem v srpnu a v září. Propuknutí těchto horeček u lidí je často násled­kem popu­lační ex­ploze komárů, která nastává zejména po povodni, následované suchým a teplým počasím.

Rok 1996 až 2000 - v Evropě zaznamenány první epidemie. Nejznámější jsou: 

  • jihorumunská s 835 případy, z nichž bylo 36 smrtelných
  • jihoruská s 826 případy, z nichž bylo 40 smrtelných.
  • podle řady odborníků zůstává více než 60 % virem nakažených lidí bez příznaků

​Rok 1997 - přenašeči viru WNV je ptactvo napadající komáři, přičemž v Evropě byl virus izolován z 8 druhů. Ovšem hlavním přenašečem je nám dobře známý trapič zvaný komár pisklavý Culex pi­piens, z něhož byl také roku 1997 u nás prvně izolován virus WNV profesorem Hubálkem. Tento komár žije v blízkosti člověka a s oblibou saje lidskou krev. Proto také bývá označován za nejčastější příčinu propuknutí epidemie ve měs­tech, přičemž jeho počty a lokality se po celém světě neustále rozšiřují. A bylo by naivní se domnívat, že tato situace se České republiky nikterak nedotkne.

Rok 1999 byl virus WNV cirkulující v Tunisu a Izraeli importován do Spojených států amerických a za­čal se zde šířit, přede­vším ve městě New York a jeho okolí. Sledovaný počet one­mocnění a úmrtí na západní nilskou horečku se ve městě New York podle statistik CDC neustále zvyšuje:

  • roku 1999 to bylo pouhých 62 registrovaných onemocnění a s nimi spojených 7 úmrtí
  • v roce 2003 již 9862 onemocnění a 264 úmrtí
  • podle oficiálních amerických údajů úmrtnost pacientů napadených virem WNV v posledních letech dosahovala až 15%, přičemž závažnější průběh onemocnění byl hlášen u osob nad 65 let
  • statistika v Evropě chybí - podle amerických badatelů je příčinou to, že one­moc­nění je lékaři často zahrnováno do členovci přenášených encefalitid, tedy zaměňováno s klíš­ťovou encefalitidou, přičemž je pak západonilská horečka diagnostikována a léčena jako kom­pli­kace akutní lymeské borreliózy. 

Někdy je virus do oblasti mírného klimatického pásu na jaře reintro­dukován tažnými ptáky ze subtropických ohnisekNení tedy pravda, že virus zdánlivě exotické západonilské horečkyv našich klimatických podmínkách zimu nepře­žije, jak je někdy ve sdělovacích prostředcích uváděno.

-----------------------------------------------------------------------------------

Pravděpodobně by v našich klimatických podmínkách (mírné zimy) mohl jednou přežít i k nám zavlečený virus zika, kterého se však zatím nemusíme bát. Větší pozor­nost by­chom měli věnovat viru západonilské horečky ze skupiny virů japonské encefalitidy, díky němuž ve světě umírá nemalé procento nakažených lidí. Neměli bychom však podceňovat ani virus valtické horečky. Nesmíme totiž zapomínat na fakt, že v posledních letech ve volné přírodě dochází ke ge­netickým změnám patogenů. A žádný molekulární biolog ani epidemiolog nedokáže odhadnout, kdy a kde se genetická výbava některého viru může změnit, tedy kdy a kde virus, coby původce horečnatého onemocnění, se zkříží či zmutuje do mnohem nebezpečnější formy.

Poslední dobou se také ukazuje, že nákaza některým z horečnatých onemocnění, které samo o sobě není smrtelné, může ohrožovat život pacientů s oslabenou imunitou tím, že u nich vyvolá da­leko závažnější akutní polyneuropatii, nazývanou Guillain-Barrého syndrom (GBS). Patogeneze syndromu není dodnes zcela ob­jasněna, nicméně asi dvě třetiny pacientů s GBS ve své anamnéze udávají infekční onemocnění během 6 týdnů, které neurologickým příznakům předcházely. A podle badatelů se zdá mnohé nasvědčovat tomu, že bakteriální či virová infekce může spustit reakci na autoimunitním pod­kladě, postihující periferní nervovou tkáň. Ostatně v minulých dnech Světová zdravotnická organi­zace (WHO) konstato­vala, že v Kolumbii, Brazílii, Salvadoru, Surinamu a Venezuele, postižených epidemií ziky, je na vzestupu „dříve relativně vzácné zánět­livé onemocnění" zvané Guillain-Barrého syndrom (GBS). 

Rok 2016 - Kolumbijské zdravotní úřady v únoru 2016 oznámily tři mosquito-1398827_960_720.jpgúmrtí připsaná viru zika, kterým předcházel Guillain-Barrého syndrom. A jak během tiskové konference 5. února novinářům řekla Martha Lucia Ospina, ředitelka Státního zdravotního ústavu v Kolumbii, dalších šest úmrtí je šetřeno pro případnou vazbu na ziku. Načež kolumbijský ministr zdravotnictví Alej­an­dro Gaviria v závěru konference prohlásil, že byla prvně prokázána „příčinná souvislost" mezi zi­kou, Guillain-Barrého syndromem a úmrtími pacientů. Jak uvádí agentura Reuters, Státní zdra­votní ústav Kolumbie dne 9. února 2016 pak oznámil, že téměř 100 Kolumbijců nakažených virem zika, přenášeným komáry, „trpí Guillain-Barrého syn­dromem“.

V souvislosti s epidemiemi dnes vě­decké týmy hovoří o globálních klimatických změnách, které směřují k oteplování planety a tím i k většímu rozšíření komárů coby přenašečů infekce do nových oblastí. 

Karel Wagner