Lékař, neurolog - narozen 2.6.72 na Ukrajině. Je absolventem lékařské fakulty v  Kyjevě. Po studiích cestoval po Asii, kde se seznámil s východní medicínou. Ve své praxi se věnuje akupunktuře a celostní medicíně ve svém Centru preventivní medicíny v Českých Budějovicích. 

V medicíně dnes celkově chybí komplexní pohled na člověka. Je to podle mě tím, že pomalu každý orgán má svého lékaře. Lékaři jsou placeni zdravotními pojišťovnami, jejichž bodový systém prakticky ani neumožňuje, aby lékař přistupoval k člověku komplexně, protože „nadbytečné“ úkony se neproplácejí a lékař by je musel hradit ze svého.

Pacienti jsou také z dob minulých zvyklí přenášet zodpovědnost za svůj zdravotní stav na lékaře, kteří jim předepisují léky na všechno možné, a není vůbec jisté, zda jim to pomáhá. Nezřídka mi sem přijdou lidé, kteří berou šestnáct druhů léků a pořád jsou nemocní. 

Celostní medicína vychází z názoru, že člověk není jen organický komplex, ale je něčím daleko složitějším. Dobrý klasický lékař by měl mít celostní přístup k  lidskému jedinci.

Čím podle vás nejvíc škodíme svému zdraví?

Na prvním místě je nedostatečná a špatná výživa. Jíme velké objemy jídla bez nutriční hodnoty. Schází nám dostatek bílkovin, minerálních látek a vitamínů, a proto pak v našem těle následně neprobíhají správně metabolické procesy.

Problém je například i se zeleninou. Všichni nám tvrdí, že zelenina je zdravá. Ale my pro tělo zeleninu nepotřebujeme. My totiž ve skutečnosti potřebujeme nutriční komplexy, které by měly být v zelenině obsaženy – jenže dnes nemáme žádnou záruku, že v ní jsou tyto látky přítomny v potřebném rozsahu, protože zelenina se pěstuje hydroponicky, bez půdy, často je rychlená ve sklenících a vypěstovaná za použití umělých hnojiv.

Takže pokud se zrovna nejedná o zeleninu sezónní a regionální, jsou značným zátěžovým faktorem pro organizmus chemické látky, kterými je zelenina ošetřena při přepravě a během skladování. Mnohé z těchto látek jsou navíc karcinogenní, například fungicidy, a nelze je zcela odstranit ani pečlivým umytím nebo oloupáním vrchní slupky.

Mnozí producenti zeleninu a ovoce zchlazují nebo frekvenčně upravují pomocí různých zařízení. Díky tomu potraviny sice déle vydrží a neshnijí, ale uvnitř změněná molekulární struktura může představovat pro člověka vážné riziko, o kterém se pro jistotu nemluví. To se zvláště týká exotické zeleniny a ovoce, které jsou v módě v zimních měsících, ale i jahod a hroznového vína, „krásných“ jablek a paprik.

Příklady s  masem, mlékem a sýry raději nebudu uvádět. Dalšími problematickými potravinami jsou obiloviny obsahující lepek a sóju. Ani ne tak pro samotné alergenní složky, které obsahují, jako spíš kvůli tomu, jak jsou zpracovávány a skladovány finální produkty z nich.

To vypadá, že nemůžeme jíst skoro nic…

Naopak, abychom tělo zásobili, můžeme jíst všechno. Jen si musíme pečlivě vybírat, z jakých zdrojů potraviny pocházejí a v jakém je jíme vzájemném poměru. Také je třeba věnovat pozornost kuchyňské úpravě, zvláště se vyvarovat dlouhého vaření zeleniny, kdy se teplotou zničí většina cenných biologicky aktivních látek, především enzymů a vitaminů. Před kuchyňskou úpravou doporučuji namáčet obiloviny všech druhů a luštěniny zpracovávat především naklíčené.

Chcete-li se zásobit a zároveň nevyčerpat svou energii, jezte maso a živočišný tuk.

Já rozhodně nedoporučuji k snídani žádný chléb a rostlinné oleje. Klidně si udělejte vejce na slanině, a věřte, že to na hladinu cholesterolu v krvi nebude mít žádný negativní dopad. Nic takového se totiž dodnes nepodařilo prokázat. 

Jaký je rozdíl mezi nutriční a energetickou hodnotou jídla?

Když si představíme, že například zelenina, která je dostupná nyní v zimním období, obsahuje pouze desetinu biologicky cenných látek, než měla před čtyřiceti lety, a že v průmyslově zpracovaných potravinách je jich úplné minimum, pak z toho vyplývá, že bychom museli sníst až desetinásobek původního objemu, abychom naplnili nutriční potřeby našeho těla.

Na trhu je málo kvalitních potravin, které můžeme skutečně využít, a abychom dokázali pokrýt své nutriční potřeby pouze z  jídla, musíme dobře a soustředěně vybírat. To je časově náročné a ne vždy možné. Často si v tašce přineseme množství potravin, které nám pouze zaplní žaludek. Najíme se, ale tělo nám přesto signalizuje nedostatek – tzv. nutriční hlad. Jeho typickým projevem je chuť na neobvyklé kombinace potravin. Následně tedy jednoduše „splácáme“ a „sezobáme“ kdeco ve snaze doplnit ty složky potravy, kterých se nám dlouhodobě nedostává.

Určitě jste to zažili – po hlavním jídle dostanete chuť na hořkou čokoládu (deficit hořčíku), pak kyselou okurku (chybí vápník), pak oříšky (zinek, selen), coca colu (měď, draslík) a na to ještě olejovky (chrom, fosfor). Naše tělo ve skutečnosti nepotřebuje takový objem jídla, chce si jen doplnit látky, které mu chybí!

My mu tyto látky dodáváme s množstvím balastu, který tělo potom nemá sílu vyloučit, a tak jej uloží – zpravidla ve formě pneumatiky okolo pasu. Toto však není „tukový polštář“ nebo „zásobička“, ale „odpad“ – protože to, co se vskutku uloží v  těchto partiích, není žádná energetická rezerva v podobě tuku, ale toxické ložisko navazující vodu. 

Je tedy jen mýtus, že obézní lidé jsou dobře živení?

Ano. Ve skutečnosti se jedná o lidi s nutričním deficitem, překyselené, jejichž tkáně zanesené odpadními metabolity zadržují vodu. Člověk, který nepřekračuje svůj energetický příjem, a přesto mu stoupá tělesná hmotnost, si myslí, že musí omezit přísun jídla. Tím následně sníží už tak nedostatečný přísun živin. Důvodem toho, proč přibírá, je, že jeho vylučovací systém je přetížený a nedokáže v těle vytvořit dostatek trávících enzymů. Následkem toho pak dochází k překyselení a kvašení a v organizmu se množí bakterie, které produkují toxické látky, jež přecházejí do krevního řečiště a končí v úložišti lymfatického systému, totiž v podkoží. Člověk kysele páchne a organizmus je dehydrovaný, na kůži se objevují ekzémy. Takzvaná „pomerančová kůže“ není nic jiného. Pod kůží se usazují odpadní látky, které nedokázal metabolický systém vyloučit. Proto je tak důležitý pitný režim.

Znamená to, že se neobejdeme bez doplňků stravy, když nedostáváme dostatek živin z  jídla?

Pokud chcete být plni energie, doporučuji nutričně co nejvíc koncentrované, šetrně připravené jídlo, vysoký podíl syrové stravy bohaté na enzymy a k tomu doplňky výživy v podobě enzymů, minerálů a vitamínů. Sám používám výživové doplňky proto, že potom nepotřebuji zpracovávat velké objemy jídla, abych získal dostatečné množství nutričních látek. Samozřejmostí je dostatečný přísun tekutin. 

Kolik a čeho má člověk vypít?

Důležité je pít čistou vodu bez příchutě. Jakmile pijete čaj nebo jinak ochucenou vodu, je to stejné, jako byste si chtěli umýt talíř od hlavního jídla polévkou. Voda, která má na sebe navázané chemické látky, nemůže navázat nečistoty z organizmu. Mnoho lidí pije čaje, třeba bylinkové, které napomáhají detoxikaci, nicméně následně nemá odpadní látky co vyplavit, protože tělo nemá dost vody. Doslova si tak tělo myjí zevnitř saponátem bez vody, takže jim tam ty nečistoty zůstanou. A ještě přibude ten saponát.

Čistá voda je sama o sobě vynikající rozpouštědlo. Chceme-li dostat pryč z organismu toxické látky, je třeba je dobře naředit, aby se vyplavily z těla ven. 

V žádném případě do celkové denní potřeby tekutin nezapočítávám kávu ani čaj. Jenom čistou vodu, která nesmí obsahovat žádné příměsi ani ochucovadla, barviva apod. Nedoporučuji do vody dávat ani citrón, i když voda s citrónem usnadňuje trávení a mírně vyrovnává kyselost organizmu. Po vodě s citrónem byste si měli dát ještě 2–3 skleničky čisté vody. Voda s citrónem působí podobně jako odmašťovadlo, které je nutné následně opláchnout čistou vodou.

Říká se, že jednou z příčin, proč se v  těle usazují tuky nebo odpadní látky, je nedostatečný pitný režim a pak také stres, který ovlivňuje chemické reakce v  těle.

Já tvrdím, že stres je zase jen nutriční nedostatek. Pokud jsou systémy přetížené a v těle není dostatečná zásoba a rozsah látek potřebných pro hladce probíhající metabolické procesy, veškeré aktivity v těle se zpomalují, stejně jako činnost mozku.

A pokud je mozek v energetickém deficitu, pokud není plnohodnotně zásoben živinami, nemůže dobře a stabilně pracovat, takže člověk potom nepřiměřeně reaguje na vnější podněty, protože není schopen se kvůli snížené hormonální hladině adaptovat na stresovou zátěž a nedokáže stresové situace uspokojivě zvládat.

Typickým projevem takové nerovnováhy je deprese. Lidé, kteří zvýšili přísun potřebných látek do organizmu a nastavili správným způsobem poměr přijímaných živin, jsou v lepší psychické kondici. Jejich organizmus se vyčistil a pracuje lépe a efektivněji.

Pouhá změna v jídelníčku dokáže způsobit, že člověk přestane být ve stresu. Najednou nemá obavy z  toho, co přijde, a nenapadají ho slova jako: „já už nemůžu“, „chtěl bych, ale nemůžu“ nebo „nezvládnu to“. Mozek tím, že včas vyplaví do krve správné hormony, pozitivně ovlivní recepci externích podnětů, čímž pozitivně povzbudí i jednotlivé orgány organizmu a tělo přestane vylučovat stresový hormon.

Je zřejmé, že žádné pilulky na uklidnění nám nemohou zajistit, abychom nabrali dostatek energie a životní síly – tyto pilulky jen způsobí, že se z nás dříve stanou závislé trosky s toxickou zátěží v těle.

Důležité je pohlížet na jídlo jako na investici.

Jak dlouho potom trvá, než se náš organismus dá zase do pořádku?

My máme většinou tendenci očekávat, že když už nemůžeme dál a natankujeme, náš stav se okamžitě zlepší a my budeme moci pokračovat jako dřív. O času na regeneraci nechceme ani slyšet a reagujeme podrážděně, pokud se zlepšení nedostaví ihned.

Moje zkušenost je, že návrat ke zdraví je časově náročný proces, který trvá minimálně tak dlouho, jak dlouho trvalo postupné vyčerpávání rezerv ve tkáních. Tedy roky, přinejlepším měsíce. To ale neznamená, že nemá význam se o změnu pokoušet. Stát se „exotem“, který v sedmdesáti nepotřebuje žádné prášky ani na tlak, ani na ředění krve a přitom si dokáže užívat života plnými doušky, to stojí za to. Rozhodně jste za své úsilí a peníze odměněni lepší perspektivou, než tím, že postupně zhloupnete, oslepnete, přijdete o některé orgány a stanete se závislými na chemikáliích.

Péče o sebe sama není projevem nějakého egocentrismu ani narcismu a nesouvisí ani s posedlostí mládím nebo se strachem ze stáří. Je to projev zodpovědnosti k sobě samému a také důkaz zdravé sebeúcty k sobě samému. Když se doopravdy rozhodneme změnit svůj postoj ke zdraví, nutně se změní i náš vlastní postoj k nám samotným a staneme se šťastnějšími.

Skončí pochybnosti, zda jsem dost dobrý, zda si něco zasloužím, přestanu řešit, zda mám odpovídající společenský status, ztratím potřebu se porovnávat a měřit se s druhými. Přestanu pít duševní jedy, protože si sám sebe vážím a nepochybuji o sobě, a tak si nepotřebuji znovu a znovu dokazovat svou cenu. Prostě jsem, a když už jsem, tak se mám rád a zářím. A to je začátek uzdravení.

Každý z  nás má na výběr. Někdo řekne, že nakonec všichni skončíme stejně, někdo tu druhou variantu dokonce vítá jako vymoženost moderní medicíny. Jiný si to odmítá připustit a věří v osud nebo v boží vůli. A já říkám: „Ta možnost tu je... “

My ve skutečnosti nepotřebujeme léky – nám chybí informace, jak natankovat to naše tělo, aby mohlo dobře jet.

Když tělo nemá dostatek zásobních látek, organismus nemůže optimálně spustit všechny metabolické funkce, aby došlo k homeostatické rovnováze. Tím se aktivuje náš imunitní systém, protože tělo se brání a spustí obranný systém. Následkem toho utlumí ostatní, v daném okamžiku nadbytečné funkce, což se  navenek projeví například jako syndrom vyhoření nebo neplodnost. 

Jaké se tedy nabízí řešení?

Aby mohl organizmus zase naskočit, potřebuje dostatečné množství živin a také čas na regeneraci. Naprosto zásadní jsou pro stravovací návyky. 

Je třeba, abychom se zamýšleli, jestli čas, peníze a energie, kterou vydáváme na získávání a přípravu stravy a na její trávení, je v souladu s  tím, co z ní dostáváme. Pokud se nám to nevyplácí, nedělejme to! Máme tendenci konzumovat velké objemy jídla, které nemá nutriční hodnotu. Další energii plýtváme na nesprávnou přípravu, při které často zničíme i to málo živin, které v jídle zbyly, nemluvě o penězích, které vynaložíme za suroviny.

Do těla tak nedostáváme skoro nic – a tělu pak nezbývá než začít odbourávat své vlastní buňky, oslabovat své vlastní tkáně a narušovat své vlastní interní systémy. My sami si poškozujeme svůj organizmus! Náš mozek se neptá, kde vezme energii na svůj provoz – bere si ji z těla a neřeší, jestli tělo samo má dost zdrojů na vlastní regeneraci nebo ne. Takto se naše tělo začne „požírat“ a trávit samo, ale my příčinu nemoci hledáme někde venku

Časopis Osobní rozvoj, autor: Jaroslava Timková, foto: Dana-Sofie Šlancarová